Vyhledávání

rozšířené vyhledávání

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Husův sbor Lužná

Anketa

Jaké informace nejčastěji hledáte na našich stránkách ?

Celkem hlasů:
11532
Hlasování začalo:
15. 11. 2013
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Navigace

Obsah

Přírodní park Džbán

Vrchovina Džbán na rozhraní středních a severních Čech, vyhlášená roku 1994 pro svůj výjimečný a zachovalý krajinný a přírodní ráz přírodním parkem, je eldorádem milovníků záhad a tajemství - právě tady se totiž nachází proslulé kamenné řady u Kounova, pravěká stavba zvaná „nejzáhadnější místo Česka“. Proč někdo sestavil tyto až stovky metrů dlouhé, rovnoběžné linie z kamenů různých velikostí, těžkých až několik set kilogramů, zůstává nezodpovězenou otázkou. Byla stavba, rozprostírající se dnes na ploše asi patnáct hektarů, astronomickým kalendářem, nebo obřadním shromaždištěm, kde lidé před několika tisíci lety rituálně vzývali slunce a déšť? Kdo ví.

Umístění: Česko

Středočeský a Ústecký kraj

Souřadnice 50° 15' 00" s.š., 13° 45' 00" v.d.

Rozloha 416 km2

 

Hranici Přírodního parku Džbán vymezuje Kladno, Nové Strašecí, Řevničov, Hředle, Mutějovice, Kounov, Janov, Svojetín, Děkov, Vrbice, Běsno, Soběchleby, Liběšovice, Měcholupy, Dobříčany, Liběšice, Tuchořice, Křivice, Venkov, Brodec, Smolnice, Hříškov, Panenský Týnec, Bílichov, Pozdeň, Jedomělice, Smečno, Svinařov a Libušín.

Džbán je tvořen křídovou tabulovou plošinou, vyzdviženou tektonickými pohyby nad okolní krajinu, s úklonem k severu.

Celé území Džbánu představuje zejména pahorkatinu, která místy přechází až ve vrchovinu (okolí Ročova). Vlivem eroze se tabule rozčlenila do několika úzkých vrchů a hřbetů (Louštín – 537m n. m., Džbán – 536m n. m., Rovina – 526m n. m., Špičák - 483m n.m., Pravda – 491m n. m.)

Louštín - http://www.rakovnicko.cz/pametihodnosti/rozhledny-veze-hory-vrchy/vrch-loustin/

 

Rovina - http://www.mistopis.eu/mistopiscr/rakovnicko/lounsko/rovina.htm

 

Špičák - http://www.obec-kounov.cz/kounovske-rady/spicak/

 

Pravda - http://www.mistopis.eu/mistopiscr/rakovnicko/lounsko/pravda.htm

 

Některá údolí dosahují hloubky 100 – 150m, přechody z údolí do plošin nebo hřbetů zde často chybí a vytváří zde až několik metrů vysoké útesové zlomy a krajina tak získává osobitý, horský až podhorský charakter s velmi zajímavou strukturou (malé kaňony u Kladna a Ročova). Jednotlivá údolí dostala svá jména většinou podle spádových obcí.

Oblast Džbánu je zajímavá svou jednotnou geologickou stavbou. Na podloží svrchního permokarbonu zde byly vytvářeny vrstvy jílovců, slínovců a pískovců, většinou nápadné červené barvy, které se v průběhu druhohor usazovaly na dně křídového moře. Pískovce, jílovce, slíny a spongilit , které utváří vrcholovou tabuli, jsou většinou vodorovně uloženými horninami svrchní křídy.

Struktura tohoto zvláštního pohoří tak zde umožnila těžbu měkkého, tvárného a poměrně lehkého kamene s nádhernou sametovou, šedobílou až nazlátlou barvou, tímto zvláštním kamenem je právě opuka (spongilit). Opuka byla kdysi velmi oblíbeným a vyhledávaným stavebním materiálem. Byla snadno tvarovatelná a opracovávala se do pravidelných kvádříků. Budovy postavené z opuky se nechávaly záměrně neomítnuté, aby vynikla jejich krása a právě v kraji pod Džbánem tvoří tyto stavby typickou složku zdejší lidové architektury. Opuka byla taktéž klasickým stavebním materiálem románských kostelů, klášterů i paláců a využití našla i v sochařství. Ze zdejší opuky se stavělo i v Praze a název „Zlatá Praha“ byl odvozen právě pro její nazlátlou barvu.

 

Džbán, který je z 65-70% pokryt lesy je také významnou pramennou oblastí bezlesého Žatecka, Slánska a Lounska. Mohutný džbánský hřeben, táhnoucí se od Řevničova k Hříškovu je přirozenou rozvodnicí Vltavy, Berounky a Ohře. Vltava odvodňuje potoky pramenící na východu této rozvodnice, které mají východní nebo severovýchodní směr svého toku (Bakovský, Bilichovský, Pozdeňský a Řisutský). Ohře odvodňuje potoky pramenící na západu rozvodnice se směrem toku sever nebo severozápad (Smolnický, Klášterský, Hřivický, Hasina a Klučecký). Na jihu rozvodnice pak pramení potok Loděnice, onen bájný a pověstmi opředený Kačák, který je odvodňován řekou Berounkou.

Srážky na území Džbánu ovlivňuje srážkový stín Krušných hor a jsou nízké, ale poměrně vyrovnané, cca 490 až 510mm, oblast je obecně suchá i poměrně teplá, s průměrnými teplotami 8,3 až 8,9°C.

 

Džbán sám o sobě je podivný útvar opředený zvláštní melancholií, kterou zde možná zanechaly dávné mýty a pověsti. Mnohé z nich se v kraji dodnes vypráví, třeba ta o obrovi, který nabíral vodu z jezera, ale najednou zaslechl hlas zvonů, lekl se, odhodil gigantický džbán na zem a zbaběle utekl. No a rozlámaný džbán tu leží dodnes a vytékají z něj zbytky vody a když budete dobře hledat, najdete v něm i zkamenělé mušle a ulity, které v obrově nádobě ulpěly, když nabíral vodu pěkně ode dna.

 

A co pohanské rituály, při kterých ženy stavěly na zápraží džbány s vodou, aby se v nich po ránu vykoupalo slunce a co teprve prastará legenda o strašlivém džbánském drakovi… Dalšími pověstmi, rituály a podivnými příběhy i nálezy je celá oblast doslova prošpikována a nikdo vlastně neví, kde se název Džbán vzal.

 

Možná byl tento zvláštní název odvozen od zdejších četných pramenišť, která jsou obklopena strmými stráněmi, které se hrdlovitě otevírají zužujícím výstupem vodního toku.

 

Poměrně jisté, ale je, že po vrcholech Džbánu vedla obranná hranice mezi znepřátelenými kmeny Čechů a Lučanů a celá oblast jeví poměrně značné známky dávného osídlení. Je možné, že právě příčná údolí vzniklá vodní erozí, která rozdělila původně jednotnou tabuli na řadu úzkých hřbetů a plošin, tak trochu připomínající stolové hory, dala vznik už v pravěku opevněným sídlům. Mocným hradištím, které měly za úkol střežit důležité přechody z povodí řeky Berounky do povodí Ohře. A což teprve kdybychom připustily, že se na vrcholových pláních Džbánu mohli odehrávat ohňové nebo vodní rituály. Vždyť přece dodnes se tu nachází zvláštní křemencové balvany, výrazně se odlišující od okolí.

 

Proslulé a známé jsou Kounovské řady na vrchu Rovina, podle kterých je pojmenována naučná stezka , která byla otevřena v roce 1987 a má celkem 11 zastávek. Její prohlídka nám přiblíží nejen přírodní poměry Džbánu, ale i 14 kamenných řad. V blízkosti stezky se navíc nachází i halštacko-latenské hradiště. Celá stezka je koncipována tak, aby nám přiblížila nejen historii, ale také geologii, botaniku, zoologii, zemědělství, lesnictví a především tenhle krásný kout světa. Naučná stezka Kounovské kamenné řady začíná u silnice, kousek za Mutějovickým nádražím směrem na Kounov.

 

Klíč k tajemství kamenných řad prý může ukrývat nedaleký poutní kostelík, postavený údajně na místě, kde svatý Vojtěch vymodlil déšť pro vyprahlý okolní kraj a obracel pohany na křesťanskou víru. Nebo se pravda najde v jiné z mnoha zdejších pověstí, obsahujících stopy tradic a bájesloví Slovanů, Germánů, Keltů a dalších kmenů, které v minulosti toto území osídlily, jak dosvědčují i četné archeologické nálezy včetně fascinujících objevů z bájného hradiště Dřevíč, čtvrt milionu let starého pěstního klínu z Mutějovic anebo světoznámé opukové hlavy keltského hrdiny či boha – díla neznámého keltského umělce ze třetího století před naším letopočtem, nalezeného v roce 1943 u Mšeckých Žehrovic?

 

Na Džbáně se fantazie točí na plné obrátky a cesty tímto krajem, jemuž dávají nezaměnitelnou tvář rozsáhlé, zvlášť bukové lesy, rychle se střídající hluboká údolí, stolové vrchy a opukové srázy (ten největší je dlouhý dva kilometry a má výšku asi čtyřicet metrů), promíšené s geometricky pravidelnými lány chmelnic, červenou hlínou polí a vesnicemi s unikátní lidovou architekturou domů, zděných z bílé opuky a zdobených detaily z režných cihel, nedají představivosti ani na chvíli vydechnout – pověstmi opředené trosky hradů, dávno zaniklé vesnice ukryté v lesích, čertovy kameny, temné i veselé zkazky o džbánských přízracích – prokletém lesníkovi Priknhérovi, štědré Jasanové paní, poťouchlém strašidýlku Brunclíkovi, pokladech, ohnivých sudech, řítících se za temných nocí z džbánských svahů, nebo pověsti o dracích, které vznikly z pradávných mýtů o nepřátelských hordách, valících se ze severu do nitra Čech, a statečných hraničářích, kteří jim na džbánských hřebenech srdnatě vzdorovali. Slyšíte jejich varovné troubení?

 

Možná, že to o pár století později byly právě hrdinské příběhy o džbánských hraničářích, které přiměly malého Jana Žehrovského z Kolovrat vzít na rodové tvrzi v Mšeckých Žehrovicích poprvé do ruky meč a svést svůj první souboj, který se stal počátkem dlouhé řady legendárních vítězství tohoto proslulého rytíře, „českého Achilla,“ jehož titánské činy převyprávěl v románu Z Čech až na konec světa spisovatel Alois Jirásek. Kdo ví, zda hraničářská krev nekolovala také v žilách vůdců selského povstání v historickém románu Václava Beneše Třebízského Bludné duše, jehož děj se odehrává na Džbáně v čase vlády císaře Josefa II.
 

Džbán inspiroval i mnohé další spisovatele, básníky a malíře, jiní tu vytvořili svá nejznámější díla – především odborný spisovatel Jan Evangelista Chadt-Ševětínský, autor několika základních spisů českého lesnictví a také prvního soupisu památných stromů v českých zemích.Vzpomeňte si na něj, až usednete pod korunou památného buku u Mšeckých Žehrovic, kde v seriálu Paměť stromů sedával i herec Luděk Munzar, průvodce tímto televizním putováním za památnými stromy, a říkal divákům: „Já se od začátku bál toho náporu krásy, který mě při tomhle natáčení potká. A je to tady... Třeba tenhle buk na louce za Mšeckými Žehrovicemi. Většina znalců ho považuje za nejkrásnější buk u nás.“

 

Přírodní park Džbán je zajímavý nejen z historického hlediska, ale je velmi bohatý na faunu i flóru.

Dnešní lesy mají již většinou pozměněnou druhovou skladbu smrky a borovicemi. Jsou však i místa, kde se dodnes zachovaly přirozené smíšené porosty. Ty se udržely především na těch méně přístupných místech, jako jsou srázy, skály a plošiny.

Džbánsko je lesním územím doubravního stupně. Střídají se zde bučiny s borovými a habrovými doubravami, v dubohabrových hájích roste vzácná kýchavice černá, která patří mezi pozůstatky dochované třetihorní květeny. Ve smíšených lesích a hájových porostech můžeme nalézt také plicník úzkolistý azurový, lilie zlatohlávek, zimostrázek alpinský, lýkovec jedovatý, lechy jarní a černou, medovník meduňkolistý, kručinku německou, jetel alpinský, jetel bledožlutý, náprstník žlutý, podléšku jaterník, okrotici bílou i růžovou, kruštík širokolistý a vstavače. V písčitých řídkých borech se hojně vyskytuje vřes obecný, borůvka a brusinka.

 


 

Logo Džbánu - zde ke stažení
 

Stránka

  • 1

Poddžbánská krajina

Poddžbánská krajina

Opuková hlava kelta

Opuková hlava kelta

Poddžbánská krajina

Poddžbánská krajina

opuka

opuka

Poddžbánská krajina

Poddžbánská krajina


Stránka

  • 1