Navigace
Obsah
O pokladu na Džbánu / Kniha pověstí - Tomáš Bednařík /
Hrad Džbán prý dal postavit někdy na počátku 15. století Beneš z Kolovrat. Byl to krutý a nelítostný pán. Využil husitských bouří a postavil si hrad na královském majetku, aniž by k tomu dostal svolení. K podanným se choval nemilosrdně. Utiskoval všechen lid v okolí hradu takovým způsobem, že se mu brzy dostalo nelichotivé přezdívky " svině ".
Když se bouřlivé poměry v království uklidnily a opět nastalo v zemi právo, byl zpupný pán Beneš přinucen vydat hrad Džbán koruně. Tehdy byl ale už starý a nemohoucí, takže ještě než stačili královští úředníci hrad převzít, Beneš z Kolovrat zemřel.
A protože byl po celý život zlý a jeho svědomí bylo obtěžkáno mnoha zločiny, byla jeho duše odsouzena hlídat v podzemí džbánského hradu naloupené poklady a čekat, až jí vysvobodí hodný a poctivý člověk. A tak Benešova duše bloudila v podobě bílé paní po hradišti i po okolních vsích, zjevovala se ve dne i v noci a marně hledala osvoboditele.
Již dávno se změnil pyšný hrad Džbán v ruiny, když sem začas se svým stádem chodit pomocník obecního slouhy ze Lhoty pod Džbánem. Nejčastěji pásl vepře na Lhotských rovinách.
Jednou pasáček zpozoroval, že právě, když ve Lhotě zvonilo poledne, vyběhla z jeho stáda černá svině a pádila ke zřícenému hradu. Mládenec ihned spočítal svěřené kusy a ke svému údivu zjistil, že mu nechybí ani jeden vepř. Bylo mu to divné, a tak si řekl, že si dá příští den větší pozor.
Jak si předsevzal, tak učinil. Příští poledne obcházel nenápadně své stádo a počítal ho. Bylo v něm skutečně o jeden kus víc, než kolik jich dostal dole ve vsi. Zbystřil pozornost a ejhle ! Přesně v pravé poledne se opět jedna sviňka oddělila od stáda a prchala k hradišti. Pasáček neváhal a rozběhl se za ní. Už jí doháněl, když najednou zmizela, jako když se do země propadla. Bylo to v místech, kde zbatky někdejší hradní věže byly obrostlé hustým smrčím a chvojím.
Pasáček nikomu nic neřekl a rozhodl se, že záhadě přijde na kloub. Druhý den nechal stádo na pastvinách a ještě před polednem odešel do zříceniny hradu. Tady se ukryl v houštině při věži a čekal. Za chvíli se ozvalo ze Lhoty zvonění. Bylo přesně poledne. Najednou se rozhrnulo křoví, z něho vyběhla ona záhadná svině a vklouzla nenápadným otvorem ve zdi do podzemí. Mládenec si dodal odvahy a sešplhal za ní. Po několika metrech se ocitl v rozlehlém sklepení, které bylo naplněné bohatstvím nesmírné ceny. Všude byly rozloženy bedny a sudy plné šperků, zlaťáků a drahého kamení. Vyděšený pasáček se rozhlížel kam zmizela svině. Nikde po ní nebylo ani památky. Najednou, kde se vzala, tu se vzala, objevila se před ním bílá paní. Zadívala se na něho, usmála se a řekla : " Dobře mi paseš mou sviňku, a proto se ti bohatě odměním ".
Vzala ho za ruku a odvedla k jednomu sudu, který byl až po okraj naplněn penězi. Vybídla ho, aby si jich vzal hrst. Když to udělal, pravila neznámá paní : " Také zítra a kdykoliv příště sem můžeš v poledne přijít a vzít si plnou hrst peněz z tohoto sudu. Až je všechny vybereš, budu osvobozena za své prokletí a tobě se povede dobře. Neber však peněz nikdy více než jednu hrst. Kdybys neposlechl, bylo by se mnou zle, ale s tebou ještě hůře. " Na to bílá paní zmizela, aniž jí mohl pasáček poděkovat. Dal tedy peníze do kapsy, vyšplhal se ze sklepení a vrátil ke stádu.
A tak chodil mládec denně do zříceni hradu pro peníze. Pořídil si pěkné oblečení a leckdy utratil nějaký ten peníz v hostinci. To vše neušlo slouhové, která marně přemýšlela, kde se pomocník jejího muže tak vzmohl. Proto na něj jednoho dne uhodila, odkud že má tolik peněz, že si tak pěkně žije. Dlouho se mladík vytáčel, až nakonec kápl božskou. Řekl jí, že si zlaťáky šetří, aby si mohl později koupit nějaký statek a stát se samostatným hospodářem. Lakotná slouhová na něho začala naléhat, aby jí také přinesl trochu peněz, když jich je v zříceninách tolik. Po dlouhém váhání pasáček nakonec svolil a slíbil, že jí příště nějaké peníze také přinese.
Když si vzal v nejbližší poledne hrst zlaťáků pro sebe, rozprostřel na zemi zástěru, kterou mu slouhová dala, aby do ní nabral peníze také pro ni. Sotva však sáhl do sudu, zjevila se náhle bílá paní a pravila přísným hlasem : " Zklamal jsi mne, nehodný ! Neuposlechl jsi mou radu ! Tím jsi překazil mé osvobození a sebe uvrhl do záhuby ! "
Na to tajemná paní opět zmizela. Kde se vzala, tu se vzala, stále před vyděšeným pasáčkem rozzuřená svině, nabrala ho prudce na rypák, vynesla ze sklepa a mrštila jím dolů z hradu. Zle potlučený mládenec dopadl na džbánské úbočí , kde ho našli pod samotou U Klátilů. V horečkách ho odnesli do pastoušky ve Lhotě pod Džbánem, kde pasáček krátce na to zemřel.
