Navigace
Obsah
O Beraní jámě
Mezi Janovem, Kounovem a Deštnicí se rozkládá polesí, jemuž se od nepaměti říká Bučina. Jak naznačuje pojmenování lesa, rostlo zde mnoho buků, které jsou dnes nahrazeny borovicemi a smrky. Jejich koruny si vyhledávala hejna vran, která si zde zřídila svá hnízdiště. Krákorání těchto opeřenců, jež se ozývalo nejčastěji před změnou počasí, budilo nepříjemný pocit zejména u lidí, kteří museli kráčet Bučinou za větrných a temných večerů. Není proto divu, že v dobách minulých vzniklo o Bučině a jejím okolí hodně pověstí.
Jdeme-li z Janova k Nové Hospodě, narazíme v lese vpravo od silnice na rokli, které se říká Beraní jáma. Prý u ní kdysi strašívalo. Před lety se tudy pozdě večer vracel domů s povozem jeden janovský soused z holedečského mlýna. Když dojel k Beraní jámě, zpozoroval, že mu cosi vyskočilo na vůz. Nevěděl co to bylo, a ze strachu se o tom ani nechtěl přesvědčit. Bylo to tak těžké, což poznaly kravky zapřažené do povozu, neboť od té chvíle, co nezvaný nastoupil, sotva se vlekly. Když soused minul onu nešťastnou jámu, náhle to z vozu seskočilo a od té doby šly kravky zase lehkým krokem. Také obyvatelé Povlčína, kteří do těchto míst chodívali pro stlaní, zde byli několikrát vystrašeni čímsi neznámým tak, že odtud utíkali, co jim nohy stačily.
Co u Beraní jámy pocestné přepadlo, se nikdy nepodařilo objasnit. Vlastně ani nevíme, jestli někdy někdo našel odvahu a pokusil se o to.
O Černé vodě
Podobné zkazky se vypravují také o Černé vodě, jak domorodci říkají kaluži v Pěkném lese, který je součástí polesí Bučina. V lesním úžlabí je stojatá voda, za léta pokrytá hustým zeleným povlakem. Jejími obyvaleti jsou především čolkové, žáby a všelijaké druhy vodních komárů. Žabí skřeky a komáří bodance odhánějí od Černé vody nezvané návštěvníky, kteří sem náhodou zabloudí.
Jednou tudy šel večer janovský soused Blumrt. Pracoval v Deštnici za hranicemi lounského okresu, a protože byl už večer, namířil si to do Janova nejkratší cestou, která vedla právě okolo Černé vody. Když toto místo míjel, skočilo mu něco na záda a pevně se tam usadilo. Bylo to tak těžké, že soused Blumrt pod nečekaným břemenem málem upadl. Snažil se " to " setřást, ale marně. A tak se dál plahočil lesem, seč mu síly stačily. Vlasy mu stály hrůzou na hlavě a vytrvale se modlil. Když dorazil soused na kraj lesa, najednou nezvaný " host " seskočil z jeho zad a zmizel v křoví u cesty. Blumrt se rozběhl směrem k Janovu, a když doběhl domů, přísahal před několika svědky, že už v životě něpůjde večer kolem Černé vody.
