Navigace
Obsah
O dvou udatných bratrech
/ Tomáš Bednařík /
Pověst o dvou statečných bratrech nás zavede hluboko do minulosti, do dob, kdy se teprve formoval český stát. Čechům tehdy vládl moudrý a rozvážný kníže neklan, který sídlil na pražském Vyšehradě. Se sousedními kmeny Litoměřiců a lemuzů udržoval přáteské vztahy a byl jimi vážen. Horší už to bylo s kmenem Lučanů, kteří obývali severozápadní kraje při řece Ohři a horní Mži. Lučané byli kmen nepokojný a bojovný, který se všemi sousedy žil ve svárech a bojích. K nejčastějším půtkám docházelo na pomezí luckého a českého území. Krutostí vynikal zejména lucký kníže Vlastislav. Podnikal vpády na české území, pálil, drancoval a loupil. Muže bez milosti zabíjel. zajaté ženy a děti prodával do otroctví. Mnoho Vlastislavových výbojů vedlo i na rakovnicko, které pohořím Džbán sousedilo s Lučany. Stále častěji doléhal k uším knížete neklana nářek na krutosti Lučanů v krajině pod Džbánem. Aby učinil konec nepřátelským vpádům, přikázal dvěma udatným bratrům - Svojanovi a Milostovi, kteří patřili k nejstatečnějším válečníkům českého vojska, aby na vhodných místech, v krajině sužované Lučany, postavili pevné tvrze, osadili je chrabrými bojovníky a odtud vzdorovali luckým nájezdníkům. Oba bratři se zachovali podle příkazu knížete Neklana.
Sebrali značný počet ozbrojenců a postavili v půlnočních krajinách pevné tvrze, odkud drželi výbojné sousedy na uzdě. Lučané brzy poznali, že už nemohou bezstarostně podnikat loupeživé výpravy na české území, a tak nájezdů raději zanechali. V krajině pod Džbánem se zase rozhostil klid a mír. Okolo tvrzí obou statečných bratrů se začali usazovat řemlsníci a rolníci, a tak není divu, že zde záhy vznikly vesnice : při Svojatově tvrzi Svojetín při Milostově tvrzi Milostín.
