Obsah
Merkovka
Merkovka
Tři čtvrtě hodiny od osady Lužná – Lišany se nalézá výletní místo Merkovka, lesní samota známá pramenem sv. Jiljí, z něhož vyvěrá výborná minerální železitá voda. Mimo to nalézá se zde rybníček s velkým počtem mohutných zlatých kapříků, zcela volně zde žijících, a lázeň, v níž používá se zmíněné železité vody. V myslivně lze obdržeti výtečnou smetanu, neb mléko, popřípadě lahvové pivo, domácí chléb, máslo atd. Cesta z hotelu na Merkovku jest velmi příjemná, vedouc neustále oborou, a není namáhavá, neboť stoupání je velmi mírné. Na cestě shledáváme se s prastarým dubem, obrem to aspoň 300 let pamatujícím….
popis Merkovky z počátku 20. století
Před dvěma staletími, v roce 1808, objevil lesní adjunkt Jiljí Merkl v bučině furstenberské obory vydatný pramen železité vody. Pramen začal být hojně navštěvován, protože se mezi lidem brzy rozšířila zvěst o léčivých účincích vyvěrající vody. Její chemickou analýzu provedl roku 1852 rakovnický lékárník Karel Hackenberger. Objednal si u něho knížecí inspektor panství Merlet. Současně byla ustanovena komise pro dohled nad vznikajícími lázněmi. Kromě zmíněného lékárníka byl jejím členem i knížecí lékař Dr. Nekola z Nižboru.
Na vzniku lázní mělo zájem i okresní hejtmanství v Rakovníku. Nad pramenem nechal kníže Furstenberg vystavět kapličku a poblíž také lázeňskou budovu se dvěma vanami. Za jejich použití správce lázní Kynkal vybíral dvacet krejcarů. Ty se odváděly do chudinského fondu v Lužné. Vodní zdroj byl zasvěcen svatému Jiljí. Kníže Furstenberk zvolil jméno tohoto světce, aby tím připomněl objevitele pramene. Dalším důvodem bylo, že sv. Jiljí je mimo jiné patronem myslivců, lesů, tělesně postižených, malomocných a ochráncem lesní zvěře. Jistě tedy ideální patron právě pro lesní lázně. Na obrazech bývá sv. Jiljí často znázorňován s laní, kterou podle legendy ochránil v náručí před šípem. Lidé si ale místo sami pojmenovali jako Merkovka či Merklovka. Na kapličce byla původně litinová cedulka s německým nápisem Egidiquelle ( Jiljího pramen ). Ta byla později, pravděpodobně po vzniku republiky, nahrazena českou tabulkou s nápisem Mertlův pramen.
V roce 1859 opět provedl rozbor vody Dr. Richard André v hutní laboratoři v Novém Jáchymově. Složení vody je možné zjistit v reklamním prospektu, který počátkem 20. století vydal hoteliér Lánský, tehdejší majitel hotelu naproti luženskému nádraží. Rozbor provedl Dr. Kastner.
kysličník / oxid / železitý ……………3,48 mg
vápenatý …………..81,76 mg
hořečnatý ………….25,37 mg
draselný ……………6,85 mg
sodnatý …………….7,63 mg
křemičitý…………...46,46 mg
chlor z chloridů…………….2,84 mg
Obsah látek je uváděn v mg ve výparu z jednoho litru vody.
Z organických látek obsahovala amoniak a oxidy dusíku. Po stránce bakteriologické byla voda shledána bezvadnou. Přestože se neukázala až tak léčivá, jak se původně předpokládalo, spolu s ní na zdraví hostů působilo příznivě zdejší příjemné prostředí a čerstvý vzduch prosycený vůní lesů.
Důležitou úlohu sehrála Merkovka v životě Miroslava Tyrše, vlastence, který v s Jindřichem Fügnerem založil v roce 1862 první český tělovýchovný spolek Sokol. V létě roku 1869 tu pobývala Fügnerova dcera Renata se svou matkou Kateřinou, v té době již vdovou. Poslední červencový den, kdy Renata slavila 15. narozeniny, jí na Merkovku přišel pogratulovat právě Tyrš. Zde si dali slovo, že se po dovršení Renatiny plnoletosti vezmou. Přestože její matka kvůli dvaadvacetiletému věkovému rozdílu vztahu nepřála, osmnáctiletá Renata se za Tyrše 28. srpna 1872 provdala.
Na přelomu 60. a 70. let 19. století klid Merkovky narušila stavba Buštěhradské dráhy. Na stavbě pracovalo mnoho dělníků. Ti v některých místech železniční trať hluboko zařezávali do terénu, jinde vršili vysoké náspy. Stravovali se v dřevěné kantýně postavené v sousedství Merkovky. Tu si po dostavění dráhy pronajal a provozoval František Skrejšovský, bratr pražského novináře a politika Jana Skrejšovského, ve své době považovaného za nástupce Karla Havlíčka Borovského. Založil deník Politik, list německý slovem, ale český duchem a nezávislé časopisy Epocha a Slovanské listy. V nich kritizoval vídeňskou vládu, za což byl rakouskými úřady persekuován. Stejného smýšlení byl i jeho bratr František, jenž na Merkovce pořádal besedy s rakovnickými studenty. Ty byly kvůli řečem proti monarchii zakázány. Přesto měl F. Skrejšovský s fürstenberskou správou lesů vcelku dobré vztahy. Jedné zářijové noci roku 1877 kantýna vzplála a Srejšovský se ženou na poslední chvíli utekli oknem, aby si zachránili život. Budova ale zcela shořela. Požár prý neznámý pachatel založil zřejmě úmyslně.
Před první světovou válkou byly na Merkovce z vlaku vyhazovány balíky zakázaných dělnických novin „ Zář “ a „ Rašple “, která byly z luženského domku č.p. 59 dále roznášeny.
V době první světové války provoz lázní zeslábl a později přestaly být lázeňské služby poskytovány úplně. Přesto hájovna i nadále nabízela příchozím občerstvení s možností přespání. O tom, že byla stále hojně navštěvována, svědčí zápis v luženské kronice – na Merkovce v hájovně U Obytů se v roce 1925 během letních měsíců vypilo 200hl krušovického piva v lahvích.
Z vyprávění paní Aleny Jírů, rozené Štichové, která v dětství na Merkovce bydlela, víme, že zde za války ve 40. letech trvale žily čtyři rodiny. V té době to ještě na Merkovce vypadalo jako v parku, chodníčky byly udržované a větve vysbírané. V bývalých lázních bydleli Antonín a Antonie Štichovi s dcerami Alenou a Danou, na vechtru za mostem Merglovi, na hlásce u závor Životovi a hájovnu obýval hajný Zbořil s manželkou. U svých domků měli zahrádky a malá hospodářství, chovali tu slepice, králíky i kozy. Koncem války se obyvatelé Merkovky strachovali, že by se krajem mohla přehnat fronta. Z obavy před ustupujícími Němci budovali v lesích bunkr. Naštěstí to nebylo třeba. Válka se ale Merkovky přesto dotkla, nedaleko dopadly bomby shozené spojeneckými letci, kteří likvidovali lokomotivy. Po osvobození se v lesích usadila sovětská armáda. Vojáci chodili k prameni pro vodu a jejich velitel si velmi oblíbil bramboračku paní Štichové. Když vojska odcházela, Štichovi od velitele za svou pohostinnost dostali pytel a bednu s tím, že jí mají otevřít, až budou vojska pryč. V pytli našli rýži a bedna byla plná olejovek.
Ještě v poválečné době pořádaly na Merkovku výlety různé spolky a organizace. Konaly se zde také občanské koncerty. Poslední byl koncert hornické kapely někdy v roce 1948 nebo 1949. Pak Merkovku bohužel potkal osud mnoha památek, jejichž údržba byla zanedbávána. V luženské kronice popsal kronikář Laun zkázu tohoto kdysi oblíbeného turistického cíle .
„ V jarních měsících r 1963 bylo započato s bouráním budov na bývalém výletním místě Merkovce. Rozbourán domek č. 120, kde býval byt hajného. Kámen z toho domku byl rozvezen na opravu lesních cest. Také rozbourán domek, bývalé to knížecí lázně. Tyto lázně byly upraveny na byt pro lesního dělníka. Rozbořením těchto budov ztrácí Merkovka na svém půvabu. Vše je nyní na Merkovce ve stavu desolátním. Pramen železité vody z kapličky dosud vytéká a vlévá se do blízkého rybníka, ve kterém bývaly ještě před dvaceti lety červené rybky. Marné volání, aby památné místo bylo zachováno, nenalézá porozumění. “
Po této demolici zůstala jen zchátralá kaplička, jejíž osud dokonal pád buku a polorozbořená stodola odstraněná počátkem 80. let. Ze všech původních staveb tu zbyla jen část sklípku ve stráni.
Dnešní Merkovka je přesto místem, které stále stojí za návštěvu. V rybníčku opět plavou červené rybky a nad pramenem Lesy České republiky vystavěly malou dřevěnou kapličku, vedle ní pak posezení pro turisty s informační tabulí popisující historii bývalých lázní. Dodnes se tam můžete osvěžit výbornou železitou vodou nebo se projít starými bučinami.
Merkovka se nachází zhruba 4 kilometry od železničního nádraží Lužná, pohodlná cesta značená žlutou barvou vede nádhernými partiemi lužního lesa, mokřadů a smíšeného lesa se skupinami obrovských modřínů a buků, projdete se také dlouhým, klenutým tunelem pod náspem železniční trati z druhé poloviny 19. století, která Merkovku obtáčí ve tvaru písmene omega. A poštěstí-li se vám být na Merkovce právě když kolem projíždí vlak, zažijete příjemně strašidelný pocit, jako by se k vám lesem řítila pověstná divoká honba – hlomozící stádo lesních přízraků.
Nechcete-li se z Merkovky vracet stejnou cestou, můžete jít zpátky delší oklikou přes vrch Louštín s úchvatnou vyhlídkou na moře křivoklátských lesů a nejzachovalejšími částmi přes dvě stě let staré zdi někdejší Valdštejnské obory. Zbude-li vám čas a síla, dopřejte si na závěr výletu prohlídku Železničního muzea Českých drah v areálu Luženského nádraží, největší muzeum s železniční tématikou v česku.
Cesta na Merkovku z nádraží Lužná je značena žlutým „ psaníčkem “. V úvodní části cesty mezi nádražím a Lužnou a hájovnou Čejkova není značení dobré, i bez značek se však zorientujete velice snadno – u nádraží se dejte po silničce lesem směr Krušovice, po asi osmi stech metrech dojdete k hájovně Čejkova. Tady se silnička točí prudce doleva a vpravo vede lesní cesta. Odbočte vpravo ne lesní cestu, odtud už je značení dobré. Kromě krátkého úseku kolem luženské pily, kde se trasa vrací na silnici, vede od Čejkovky cesta už jen lesem. Návrat na luženské nádraží je stejnou cestou.
Poslední aktualizace: 21. 11. 2013 10:10